Nástřel na pětadvacet metrů tě na stovce posadí o devět centimetrů výš

Nástřel a přesnost jsou dvě různé otázky

Než se vezmeš do věžiček, ujasni si, na co se ptáš. Nástřel je otázka, kam zbraň střílí — jestli střed skupiny leží tam, kam míříš. Přesnost je otázka, jak těsně rány sedí u sebe. Nástřelem se nastavuje puškohled; přesnost se měří a nastavit se nedá.

Plete se to zbytečně často a má to praktický důsledek: na nástřel ti stačí pět ran, protože hledáš jen střed skupiny, a ten se ustálí rychle. Na přesnost jich potřebuješ dvacet. Proč a jak se rozstřel měří správně, jsem rozepsal v článku Zapsal jsem si 0,49 MOA. Terč říká 1,26. Tady jde jen o nástřel.

Proč pětadvacet metrů nesedí na stovku

Puškohled sedí nad hlavní, u běžné montáže zhruba pět centimetrů. Záměrná přímka jde rovně, střela letí po oblouku: vyletí pod záměrnou, stoupá, na nějaké vzdálenosti záměrnou protne, nad ní se dál zvedá a pak začne klesat a protne ji podruhé.

Nástřel na určitou vzdálenost znamená, že se ty dvě čáry protnou právě tam. Háček je v tom, že každý nástřel má dva průsečíky, a jen jeden z nich je ten, o který ti jde. Když srovnáš na pětadvaceti metrech, nastavil jsi první průsečík — a ten druhý vyjde někam úplně jinam než na stovku.

Spočítal jsem to v naší kalkulačce Balistika a nástřel pro náboj, který střílím na lov: Hornady Precision Hunter .308 Win, 178 gr ELD-X, úsťová rychlost 792 m/s naměřená chronografem, optika 50 mm nad hlavní, 20 °C ve 340 m nad mořem.

Nástřel na pětadvacet metrů tedy není „přibližně stovka“. Je to nástřel na 228 metrů — tam vychází druhý průsečík — s vrcholem dráhy 9,4 cm nad záměrnou kolem 128 metrů. Kdo si tohle nastaví vědomě, má nástřel na dlouhou vzdálenost. Kdo si myslí, že je na stovce, střílí devět centimetrů vysoko a neví to.

Zajímavost, která to potvrzuje z druhé strany: nástřel na padesát metrů je se stovkou skoro totožný, liší se o osm milimetrů. Pětadvacet metrů je od stovky daleko, padesát ne.

Pro šestapůlku (Hornady 143 gr ELD-X, stejná výška optiky i rychlost) vyšlo na sto metrech po nástřelu na pětadvacet taky +8,7 cm. Tvar oblouku v prvních sto metrech určuje hlavně výška optiky, ne ráže.

Čísla jsou spočítaná, ne vystřílená — kalkulačka počítá bodovým modelem z balistického koeficientu. Pro tvou zbraň vyjdou jinak podle výšky optiky a rychlosti; zadej si je do kalkulačky, je to minuta.

Jak se dostat na papír: tři způsoby

Po montáži nového puškohledu nevíš, kam první rána půjde. Cílem prvního kroku proto není nástřel, ale to, aby první rána na stovce skončila na terči. Jsou tři způsoby, jak toho dosáhnout, a každý má svoji past.

1. Pětadvacet metrů — a míř o dva centimetry pod

Nejrozšířenější cesta: pár ran na krátkou vzdálenost, kde se do papíru trefíš i s úplně rozhozenou optikou. Jen z nich nesmíš odejít s pocitem, že je hotovo.

Z řádku „nastřeleno na 100 m“ v tabulce výš plyne jednoduché pravidlo: na pětadvaceti metrech má zásah sedět zhruba 2 cm pod záměrným bodem. Pak jsi na stovce přibližně na nule a finální korekce bude malá. Kdo na pětadvaceti srovná „do středu“, bude na stovce dělat osm centimetrů korekce zpátky dolů — a to jen v případě, že si toho všimne.

2. Pohled hlavní — rovnou na padesát metrů a víc

Když nechceš pálit náboje na krátkou vzdálenost, dá se začít rovnou na padesáti nebo sto metrech a první ránu nasměrovat bez výstřelu:

1. Vyjmi ze zbraně závěr a opři ji pevně, aby se nehýbala. Ideální je nastřelovací stolice, která zbraň drží sama a nemusíš na ni sahat. Když ji nemáš, poslouží sedlo nebo vak.
2. Podívej se hlavní zezadu. Nejdřív jen ověř, že terč vůbec vidíš — na sto metrů je v zorném poli hlavně malý.
3. Posuň zbraň tak, aby terč seděl uprostřed vývrtu. Tím máš zajištěný směr, kam střela poletí.
4. Zbraní už nehýbej a podívej se puškohledem. Věžičkami dostaň rysku na tentýž bod terče.
5. Vystřel, najdi zásah a srovnej optiku k němu.

Nestojí to ani jednu ránu. Počítej ale s tím, že hlaveň míří přímo, kdežto střela padá. Když hlavní a optiku sjednotíš na padesáti metrech, vyjde první rána na stovce spočítaně zhruba 3 cm pod záměrným bodem; když to uděláš přímo na stovce, zhruba 8 cm pod. Na papíře jsi v obou případech, na nule ani v jednom. Do toho se přidá, jak hlaveň při výstřelu kmitá — a to pohled hlavní neukáže. Proto bod 5: jedna rána, srovnat, a teprve pak skupina.

Funguje to u zbraní, ze kterých jde závěr vyjmout a hlavní se podívat — typicky opakovačky a přímotahy.

3. Laser do hlavně

Dnes se dá koupit laserový nastřelovač, a to ve dvou provedeních: ve tvaru náboje pro konkrétní ráži, který vložíš do komory, nebo univerzální, který se zasouvá do ústí hlavně a hodí se na víc ráží. Laser pak na terči ukáže, kam míří osa vývrtu, a ty k té tečce dotočíš rysku — stejně jako u pohledu hlavní, jen pohodlněji a třeba i u zbraně, ze které závěr nevyndáš.

Je to poměrná kontrola směru a jen hrubě výšky, ne nástřel. Laserová tečka letí rovně, střela ne, takže platí totéž co výš: sjednoceno na padesáti metrech znamená na stovce kolem tří centimetrů pod, na stovce kolem osmi. A laser neví nic o kmitání hlavně ani o konkrétním náboji.

S tlumičem se tahle metoda moc nekamarádí. Univerzální laser jde do ústí, takže tlumič musí dolů — a jak píšu níž, s tlumičem a bez něj zbraň většinou střílí jinam. Kontrolu laserem pak děláš na jiné sestavě, než se kterou budeš lovit.

Ať zvolíš kterýkoliv: kliknutí je úhel, ne délka

Na krátké vzdálenosti se na tohle zapomíná nejčastěji. Kliknutí po čtvrt MOA posune zásah na sto metrech o 7,3 mm, na padesáti o 3,6 mm, na pětadvaceti jen o 1,8 mm. U puškohledu v MRAD je to 10 mm na stovce, 5 mm na padesát a 2,5 mm na pětadvacet. Na pětadvaceti metrech proto potřebuješ čtyřikrát víc kliknutí, než by ti napověděl centimetr na terči. Víc o tom, co jedno kliknutí dělá, je v článku MOA vs MRAD.

Nástřel kulovnice krok za krokem

1. Montáž a ryska. Puškohled utáhni podle momentu, který předepisuje výrobce montáže, a zkontroluj, že ryska stojí svisle, když zbraň leží rovně. Nakloněná ryska dělá na dálku boční chybu, kterou pak honíš věžičkou stranovou a nevíš proč.
2. Dostaň se na papír. Jedním ze tří způsobů výš: pár ran na 25 m se zásahem 2 cm pod záměrným bodem, pohled hlavní, nebo laser. Tady nejde o přesnost, jen o to, aby první rána na stovce skončila na terči.
3. Stovka, pětiranná skupina. Pevná opora vpředu i vzadu — ideálně nastřelovací stolice, jinak sedlo nebo vak — stejný líc, klidné zmáčknutí. Neřeš jednotlivé díry — najdi střed skupiny a změř jeho odchylku od záměrného bodu, vodorovně i svisle zvlášť.
4. Korekce. Odchylku v milimetrech vyděl velikostí kliknutí na sto metrech (7,3 mm u ¼ MOA, 10 mm u 0,1 MRAD) a zaokrouhli. Když je posun menší než rozstřel samotné skupiny, nesahej na nic — z jedné skupiny nepoznáš, jestli je to skutečný posun, nebo náhoda.
5. Potvrzovací skupina. Další pětiranná skupina po korekci. Nástřel je hotový, až dvě skupiny po sobě mají střed tam, kam míříš.
6. Zapiš to. Datum, náboj včetně šarže, vzdálenost, s tlumičem nebo bez, počasí, kolik kliknutí a kam. Za půl roku si to pamatovat nebudeš — a jak dopadá číslo ze zápisníku bez terče, jsem si vyzkoušel na vlastní kůži.

Kde se to nejčastěji pokazí

1. Nastřelíš bez tlumiče a loviš s ním

Tlumič může změnit dvě věci: kmitání hlavně, a tím bod zásahu, a úsťovou rychlost. Nemusí — ale většinou to udělá. To druhé mám změřené. Na Savage 110 Ultralite v 6,5 Creedmoor vyšla s tlumičem A-TEC Flow 45 rychlost o 18 m/s vyšší než bez něj, na témže náboji — 820 proti 802 m/s, dopplerovským chronografem Garmin Xero C1 Pro. Podrobně to je v recenzi Hornady Precision Hunter.

Jestli a o kolik se posune bod zásahu, když tlumič nasadíš nebo sundáš, se spočítat nedá. Nikde není stanovené, o kolik to má být — u každé zbraně je to jinak, a jediná cesta je to vystřílet. Pravidlo je proto jednoduché: nastřeluj přesně v té sestavě, se kterou loviš. Když střídáš, nastřel obojí a zapiš si rozdíl.

U obou svých zbraní ho mám vystřílený, na sto metrů, obě s tlumičem A-TEC Optima 45 — posun bodu zásahu po nasazení tlumiče proti střelbě bez něj:

Stejný tlumič, dvě zbraně, dva úplně jiné směry. To je celý důvod, proč se posun nedá odhadnout ani převzít od někoho jiného. A je velký: u .308 dělá 3,8 MOA, tedy třikrát víc než celý rozstřel její desetiranné skupiny (1,26 MOA). Kdo nastřelí bez tlumiče a na lov ho nasadí, střílí na stovce jedenáct centimetrů vedle — a komora srnce má v průměru patnáct centimetrů, takže při míření na její střed je to už mimo ni.

2. Koriguješ podle jedné skupiny

Nejspolehlivější způsob, jak rozházet dobře nastřelenou zbraň. Na mé desetiranné skupině ze Savage 110 Hunter FBT byl střed 0,86 MOA od záměrné — tři kliknutí doleva a dvě nahoru, ruka sama jede k věžičce. Jenže rozstřel té skupiny byl 1,26 MOA, tedy větší než samotný posun. Na věžičku jsem nesáhl a proč, je rozepsané v článku o zálepce.

3. Nástřel z teplé hlavně

Na lovu padne první rána ze studené hlavně, obvykle jediná. Na střelnici střílíš pátou, desátou, patnáctou ránu z hlavně, která se mezitím zahřála. U řady zbraní první rána ze studené hlavně sedne jinam než ty další. Mezi skupinami nech hlaveň vychladnout, a než odejdeš, vystřel jednu ránu ze studené — ta ti řekne, kam půjde ta, na které záleží.

Na kolik metrů nastřelit

Na kolik metrů nastřelit, nerozhoduje balistika, ale terén, ve kterém honitba leží. Nástřel má sedět tam, kde padá většina tvých ran.

Lesní honitba: 50 až 100 metrů

V lese se střílí na paseky, průseky a do mlazin, a vzdálenosti jsou krátké. Tady dává smysl nástřel od padesáti do sta metrů. Mezi nimi je přitom v lesních vzdálenostech menší rozdíl, než by člověk čekal — pro náboj z tabulky výš:

Od padesáti do sta metrů se ty tři nástřely od sebe liší nejvýš o 1,3 cm. V lese tedy nejde o to, jestli padesát, nebo sto — jde o to, abys věděl, který máš, a nastřelil ho na té vzdálenosti, na které doopravdy střílíš.

Polní honitba: 100 metrů

V polní honitbě je nejpoužívanější nástřel na sto metrů. Rány bývají delší než v lese, a stovka je vzdálenost, na které se nástřel pohodlně zkontroluje na každé střelnici. Nevýhoda je, že na dvou stech metrech už jsi 12,9 cm pod záměrnou (u náboje z tabulky výš) a musíš držet výš nebo točit věžičkou.

Kdo přes pole pravidelně střílí na sto padesát až dvě stě metrů, může zvážit nástřel „vysoko na stovce“: nastaví zbraň tak, aby na sto metrech střílela o několik centimetrů výš, a posune tím druhý průsečík dál. Pro stejný náboj vychází:

Se čtyřmi centimetry nad záměrnou na stovce jsi od ústí až do dvou set metrů v pásmu ±5 cm — vrchol dráhy je 4,1 cm kolem sto metrů a pod minus pět spadneš až za dvěma sty. Cena za to je, že na krátkou vzdálenost střílíš výš: na šedesát pět metrů +2,9 cm. U nástřelu na dvě stě je vrchol dráhy už 6,7 cm a to je na malou zvěř znát.

Který nástřel máš, je jedno, dokud to víš a dokud sedí na tvou honitbu. Zapiš si ho do nástřelového listu a na pažbu, ať to víš i za šera na posedu.

Kdy nástřel zkontrolovat

Před každou sezónou, po každém pádu nebo úderu do puškohledu, po převozu v letadle nebo jiném hrubém transportu, po změně šarže nebo druhu střeliva a vždy, když nasazuješ nebo sundáváš tlumič. Kontrola znamená jednu pětirannou skupinu na stovku, ne celý nástřel od začátku.

Jak si to zapsat, aby to za rok něco znamenalo

Záznam o nástřelu stojí za to, jen když se z něj dá dohledat, na čem vznikl. Minimum: datum, zbraň, náboj a šarže, vzdálenost, s tlumičem nebo bez, počet ran a fotka terče. Bez fotky je to zase jen číslo ze zápisníku.

Kdo nechce počítat ručně, má na webu kalkulačku přesnosti zbraně v MOA — zadáš vzdálenost, ráži a odchylku, ona spočítá posun v kliknutích. Balistika a nástřel k tomu vytiskne tabulku kliků na pažbu pro tvůj náboj a tvoji rychlost. A v aplikaci Infynix Pole si uděláš nástřelový list uložený ke zbrani i s fotkou terče.

Časté otázky

Kolik ran potřebuju na nástřel?

Tři na pětadvacet metrů, aby ses dostal na papír. Pak dvě pětiranné skupiny na stovku, jednu na korekci, druhou na potvrzení. Zhruba třináct nábojů, když všechno sedí.

Stačí nastřelit laserem?

Ne. Laser ukáže směr osy vývrtu a hrubě výšku, ale neví nic o pádu střely, kmitání hlavně ani o tvém náboji. Dostane tě na papír; nástřel pořád musíš vystřílet.

Můžu nastřelit jen na pětadvacet metrů?

Můžeš, ale musíš vědět, že tím máš nástřel na víc než dvě stě metrů a na stovce střílíš zhruba devět centimetrů vysoko (pro optiku 5 cm nad hlavní). Když chceš být na stovce na nule, míř na pětadvacet o dva centimetry pod.

Proč mi na krátkou vzdálenost kliknutí skoro nic nedělá?

Protože kliknutí je úhel. Čtvrt MOA je 7,3 mm na sto metrů, ale jen 1,8 mm na pětadvacet.

Mám nastřelovat s tlumičem?

V té sestavě, se kterou loviš. Tlumič může změnit rychlost i bod zásahu, a většinou to udělá — na mých dvou zbraních posunul zásah na stovce o 11 a 14 cm, pokaždé jiným směrem.

Na kolik metrů nastřelit?

Podle terénu honitby. V lesní na 50 až 100 metrů, v polní je nejpoužívanější nástřel na 100 metrů.

Jak často nástřel kontrolovat?

Před sezónou, po každém pádu nebo úderu, po změně střeliva a po nasazení nebo sundání tlumiče.

Verdikt

Pětadvacet metrů není zkrácená stovka. Je to jiná vzdálenost, na které střela ještě stoupá — a kdo na ní srovná „do středu“, střílí na stovce devět centimetrů vysoko.

Nástřel stojí na třech věcech: nastřeluj v té sestavě, se kterou loviš, koriguj podle středu skupiny a ne podle jedné díry, a zapiš si to i s terčem. Zbytek je jen počítání kliknutí — a to za tebe udělá kalkulačka.